Víkend s tibeťany 2007
Setkání přátel TT Slavětín 10.–12.8.2007 
(napsala Petra Giehrl)
Od 10. do 12.08.07 se konalo setkání TT, tentokrát ve Slavětíně, který leží u známého městečka Slavonice. Ubytování bylo na kynologickém cvičišti a musím říct, byl to ráj pro psy i pro páníčky. Celý areál patřil po tři dny jen nám. Pestrý program začal v sobotu dopoledne návštěvou "Slavonického podzemí", kde jsme absolvovali něco jako bobříka odvahy. Na trase, která měřila 136 m, jsme se museli vypořádat s tmou, vodou (až 20 cm), s úzkými a nízkými uličkami (š. 40 cm a v. cca 1,2 m). Při tom všem jsme se od naší průvodkyně dozvěděli zajímavosti z historie tohoto města. Chlupáčům, dětem i většině dospěláků se to moc líbilo. Pro mou maličkost musím říct, že to byla sice zajímavá zkušenost, ale na mě dost extrémní. Já potřebuji okolo sebe víc místa, i když jsem prcek. Poté se někteří vydali ještě na "Slavonickou věž", kam bohužel chlupáči nesmí, takže měla Jana Pravdová najednou 7 psů. Vypadalo to báječně, posuďte sami. Ještě klobouk a mohla mít nové zaměstnání!
Po obědě jsme se zase sešli ve Slavětíně, kde si na nás Martina Machačová vymyslela malou školu velké poslušnosti, nebo obráceně? Díky dešti, nejdříve teorii, kterou jsme všichni zvládli na jedničku a po dešti (proč přestalo pršet, já byla s teorií spokojená?) , přišla praxe. Ale vážně, Martina pro nás měla pár triků a rad, které se osvědčily i u těch těžších případů. Zkráceně – když pes ví, co po něm pán či panička chce, s radostí to udělá!
Po dobře vykonané práci jsme si opekli buřtíky a poklábosili u ohýnku a když se začalo smrákat, vydali jsme se na noční pochod, který pro nás připravila Jana Pravdová, která místo buřtíků běhala po lese, vázala fáborky a lepila otázky. Jak je to v tom přísloví? Každému to, co si zaslouží?
Dětská část výpravy - Janina, Hendrik, Jiřík a Kamílek nám svítili na cestu a hledali otázky, na které musela každá skupina odpovědět, jak to nejlépe dovedla. Nejvíce se mi líbila zkouška dovednosti – namalujte po tmě tibetského teriéra. Já ho neumím namalovat ani na světle, ale naštěstí se toho ujala s bravurou Janina. Otázky byly lehké, těžké, ale i pro zasmání, takže jsme se v lese ani nebáli a díky dětem jsme je našli všechny a na konci cesty i naší chaloupku.
Po vyhodnocení jsme ještě poseděli, někteří krátce, někteří déle a hup do hajan. V neděli dopoledne jsme se začali rozjíždět do svých domovů a myslím, že si každý odvezl kromě pár zablácených věcí i mnoho hezkých zážitků. Nám se v každém případě moc líbilo a jestli můžeme, tak přijedeme zas!
Další fotografie ze setkání od autorů: Ivo Snížek, Martin Stankovič, Jana Pravdová
