Vloha pro hnědou pigmentaci u tibetského teriéra
(pro potřeby chovatelů TT napsala PhDr. Simona Jemelková)
Standard tibetského teriéra definuje jeho zbarvení jasně, a to hned v několika částech. Základní charakteristiku zbarvení TT najdeme v části Barva:
Barva: bílá, zlatá, krémová, šedá nebo kouřová, černá, dvoubarevní i trojbarevní jedinci. Povoleny jsou vlastně všechny barvy kromě čokoládové a játrové.
Ne vždy mají tibetští teriéři, vykazující nepovolenou čokoládovou, resp. játrovou barvu, toto zbarvení v nejklasičtější jednolité a syté podobě - častěji se dokonce můžou vyskytnout dvoubarevní nebo trojbarevní jedinci nebo tibeťáci se znaky, u kterých je základní pigmentace hnědá namísto černé. Hnědá barva může mít také různou sytost, danou dalšími faktory, a přecházet tak až do zlaté, existují i hnědě sobolí TT stejně jako brown and tan. V této souvislosti mají velkou důležitost další body standardu, které správné zbarvení tibetského teriéra při pochybnostech jasně upřesňují:
Nosní houba: černá
Oči: ... tmavě hnědé. Okraje víček černé.
Jedinci s vrozenou hnědou (resp. játrovou, čokoládovou) pigmentací, i když mají ve fenotypu zdánlivě jiné zbarvení, nikdy nevykazují správnou černou nosní houbu a tmavě hnědé oči s černými okraji víček. Zbarvení nosu a okrajů víček bývá u nich v různých odstínech hnědé, hnědorezavé či hnědorůžové.pozn.) Oči pak nejsou tmavě hnědé, ale v různých odstínech světlejší hnědé nebo žlutohnědé barvy. (Pro názornost - jde o pigmentaci, jakou má např. hnědá varianta bearded kolie).
Hnědá pigmentace není povolena nebo je považována za nežádoucí také u dalších tibetských plemen, i když je to ve standardech definováno různě.
Výstavní řád FCI, Článek 6 (Známky a umístění) stanovuje, že jedinec, který má barvu nebo strukturu srsti neodpovídající standardu plemene, má být diskvalifikován. Výstavní řád ČMKU, Článek 5 (Klasifikace), stanovuje totéž.
Řád ochrany zvířat při chovu psů ČMKU, článek 3, odst. 4 říká: "Do chovu nejsou připuštěni zejména psi, kteří mají vady, jež je z chovu vylučují. Jedná se např. o ... nesprávné zbarvení..."
Hnědá pigmentace se u tibetského teriéra občas vyskytne v nejrůznějších barevných kombinacích, vloha pro hnědou pigmentaci je tedy v populaci tibetských teriérů přítomna. Tibetští teriéři, kteří sami vykazují hnědou (játrovou, čokoládovou) pigmentaci, nejsou připouštěni do chovu, přenašečů hnědé pigmentace je ale poměrně hodně a nijak je to nehendikepuje. Hnědá pigmentace v jakékoliv kombinaci není žádným zdravotním problémem a takto zbarvení jedinci žijí zcela normální život. Nestandardně zbarvená štěňata nejsou v žádném případě utrácena, v řadě zemí jsou považována za velmi atraktivní a jsou velmi žádaná, i když na výstavách a v chovu se neuplatňují.
Existence DNA testu může být pro chovatele velkou pomocí v plánování jejich vrhů. Chovatel, který například ví, že jeden z partnerů plánovaného krytí je přenašeč hnědé barvy, protože se u něj v předchozím vrhu hnědý potomek objevil, má možnost pomocí testu DNA zjistit, jestli je druhý partner také nositelem této vlohy a jestli je tedy možné ve vrhu očekávat opět hnědé štěňátko nebo štěňátka.
Genetické laboratoře (u nás především Genomia či Laboklin) nabízí DNA testy pro zjištění vlohy pro hnědou (čokoládovou, játrovou) barvu u řady plemen včetně tibetského teriéra. Více informací, včetně detailů o variantách genu "b" pro hnědý pigment, najdete na této adrese.
Genetická podstata této vlohy je autosomálně recesivní, přičemž vloha pro hnědou se doplňuje s vlohou pro černou barvu, která je v této dvojici dominantní. Hnědý (játrový, čokoládový) jedinec tedy musí vlohu zdědit od obou rodičů, kteří však sami nemusí být hnědí - jsou skrytými přenašeči. (Článek o podstatě autosomálně recesivní dědičnosti obecně najdete na klubovém webu zde> ).
Hnědá barva ale není genetická anomálie ani zdravotní problém a DNA testy nejsou primárně povinné, v případě pochybností jsou ale nejjistějším řešením.
_____
Poznámka:
Je třeba odlišit zlaté jedince s tzv. proměnlivou barvou nosu - takové zbarvení se mění sezónně (někdy je černé, někdy světlejší) a oči a okraje víček jsou tmavé, nejde tedy o zakázané hnědé zbarvení. Dále je třeba vzít v úvahu, že u bíle zbarvených jedinců nejsou někdy oční víčka zbarvená jednolitě, ale bývají skvrnitá (zčásti bez pigmentu), skvrny musí však vždy být černé.
