Tibetský teriér nepatří mezi teriéry a není s nimi nijak příbuzný, přestože to jeho název napovídá. Pojmenování dali plemenu Angličané, protože jim svým temperamentem a inteligencí připomínal teriéry. Správný název plemene by měl být Tibet Apso, neboť jde o nejbližšího příbuzného plemene Lhasa Apso, od kterého se liší především výškou.

Tibetský teriér pochází z Tibetu, ze země nazývané střecha světa. Je to plemeno velmi staré, bylo chováno již před 2000 lety v tibetských klášterech. Původní tibeťané jsou předky mnoha ovčáckých plemen, jako je např. bearded kolie, bobtail, briard, polský nížinný ovčák, puli atd. V Tibetu je považován za posvátného psa - „dárce štěstí". Ale přesto tam nezahálel. Byl používán jako pes ovčácký, hlídací, průvodce karavan, ale také jako milý společník. Do Evropy se dostali z důvodu nepřístupnosti Tibetu tibetští teriéři teprve přibližně před 80 lety. Díky tomu je dodnes toto plemeno nepřešlechtěné, s dobrým zdravím a instinkty.

Vzhled i povaha tibetského teriéra jsou plně přizpůsobeny náročným životním podmínkám v Tibetu. Velikost psa je 35 až 40 cm, feny jsou o něco menší. Tělo je kompaktní a kvadratické. Typické jsou široké tlapky a výrazně zaúhlené končetiny, díky kterým má tibeťan elegantní pružný pohyb a vynikající skokanské schopnosti. Proto se stále více tibeťanů ve světě uplatňuje v agility, kde také dobře využije svoji inteligenci a temperament.

Nejvýraznějším charakteristickým znakem tibetského teriéra je jeho dlouhá bohatá srst, která kryje celé tělo včetně hlavy. Srst má samočistící schopnost, proto tibeťan zcela postrádá typický psí pach. Standard povoluje všechny barvy a barevné kombinace, s výjimkou čokoládové a játrové. Nejčastější zbarvení je černé a černé s bílými znaky, dále pak sobolí různých odstínů, kouřové nebo šedé. Můžeme také vidět tibeťany bílé, zlaté, krémové, dvou i tříbarevné.

Tibetský teriér je vynikající společenský pes. Je veselý, učenlivý, hodí se do městských bytů i do domků se zahradou. Vůči cizím lidem si zachovává nedůvěřivost a odstup, proto je i dobrý hlídač. Není to však v žádném případě pes do kotce. Pokud postrádá úzký kontakt se svým pánem, ztrácí jeho povaha své výborné vlastnosti. To ale neznamená, že nemůže být sám doma, než jeho majitel přijde z práce. Pokud tibeťan má vše, co potřebuje, a to je především láska a péče, vyroste z něho jedinečný společník jak pro osamělé, tak pro rodiny s dětmi.

Standard F.C.I.